Farní obvod Dubenec zahrnoval tehdy obce Dubenec, Žírec, Podstráň, Hřibojedy, Libotov, Velichovky, Litič, Vesec, Zaloňov, Kašov - Hvězda a Nouzov tehdy ještě nebyly. Bratři jezuité začali stavět kostel nový, ale letopočet nové stavby není znám. 6. srpna 1736 začaly nové práce a základní výkopy pro kostelní věž, ale po jednom lokti ve výkopu se objevila voda a až po hlubším výkopu se ukázala pevná jílová zem.
7. července 1736 se začalo s novou stavbou a 6. srpna téhož roku se konala velká slavnost a po velké mši svaté byl položen základní kámen superiorem ze Žírcem páterem Paullusem Treiflingerem (v Žírci od 1735-41). Dva roky poté byl na báni kostela usazen měděný kříž za velké účasti lidu. 10. června 1738 výstavba věže a rozšíření kostela dokončeno.
V roce 1739 byl ještě kostel bez hlavního oltáře, sakristie a kaple sv. Václava byly úplně dokončeny. V roce 1740 dokončil sochař Jiří František Pacák dva roky před svou smrtí (1742 v Moravské Třebové) sochy Sv. rodiny na hlavním oltáři. Tento sochař a řezbář se jako hlavní sochař žíreckých jezuitů narodil kolem roku 1670 jako syn Matyáše Pacáka ve Starém Rokytníku u Trutnova. Z poddanství byl propuštěn před 22. listopadem 1707, kdy se jako svobodný oženil s Matrou, dcerou mlynáře z Voletic. Dostal výhost od žíreckých jezuitů a byl tedy propuštěn na svobodu. Svatbu měl na Chloumku u Luže, kde pracoval na mobiliáři kostela. Usadil se na trvalo v Litomyšli, kde má i několik svých děl. Na objednávku jezuitů ze Žírce, kteří jeho učení mohli platit, pracoval nejen pro Žírec a blízké okolí, ale i pro Žacléř a Dubenec.
Jeho pobyt v dílně Matyáše Bernarda Brauna nelze nijak doložit. Jen jednou pracovali s Braunem pro jednoho dodavatele Václava Františka hraběte Traunstmadorfa a to pro kostel Sv. Kříže v Litomyšli. Jiří Pacák byl tedy synem Matyáše Pacáka s panství „Šureckého“, který tedy pocházel ze Starého Rokytníku u Trutnova a ten náležel k panství Žírec, Dubenec a Žacléř. Pověstný řezbář Jiří František Pacák se s největší pravděpodobností narodil kolem roku 1670, skutečný rok narození ale může být jiný. Byl nesvobodný, vázaný k panství, závislý na vůli superiora žírecké rezidence.
Obdržel-li Pacák výhost od jezuitů ze Žírce, mohl jej propustit na svobodu superior Paul Treiffinger. Z archivních dokladů vyplývá, že s poddanství byl propuštěn, bylo mu zřejmě asi 37 let. Nepochybně byl starý Josef Pacák majitelem sochařské dílny, u kterého byl jeho syn Jiří zaměstnán jako spolupracovník. Tehdy byla dílna označována jménem mistrovým, v tomto případě Josefa Pacáka - ale nikoliv toho, kdo byl skutečným autorem.
Kostel v Dubenci není typická jezuitská stavba. Postranní stěny kostela maloval malíř Johan Russ z Litiče se svým synem. Autorem ozdob byl malíř ze Žírce Johan Jokel. Taktéž kostelní zdi i zdi kostnice v kapli sv. Václava byly dokončeny všechny v témže roce. 19. července 1744 uhodil blesk do věže kostela a velice jej poškodil. Ve zdivu zůstaly velké trhliny, silně byly poškozeny varhany a blesk sjel do země. Kostel s věží mají klenbu s kamene a cihel, byly pokryty břidlicí z roku 1746. Farář Fišer, ze své osobní pojistky, kterou celá léta používal ve své farnosti, opravil kapli Sv. Václava. Nechal také opravit hlavní oltář, Sv. rodina byla ponechána, ale byla zkrásněna. Sochy Sv. Anny a Sv. Joachima nově zhotoveny rodákem ze Žírce, jedním z bratrů Mülerů, kteří se stali známými vídeňskými umělci.
Postraní oltáře nechal také restaurovat, většina soch zůstala zachována. Nechal zhotovit novou kazatelnu, sochy na ní byly opatřeny železnými sponami. Před svou smrtí založil nadaci pro chudé a zločince. Kostel je tedy barokní stavba jednolodní s věží v průčelí. Ke kněžišti přiléhá ze severu kaple Sv. Václava a na jihu sakristie. Stěny jsou omítnuté, kryt valový, taškový, věž je hranolová, u vydutých stěn skosená. Na nárožích pseudojónské pilastry s úseky kladí, vystupujících bez přerušení až po okap. Na západě je portál s půlkruhem uzavřený.
Kamenný hladký rám s diagonálně stavěnými volutovými pilastry po stranách je zaoblena páskovou ornamentikou. Celek je zakončen římsou, uprostřed vypjatou segmentem. Na východní straně věže jedno, na ostatních po třech segmentových oknech s vykrajovanými sklenáky a římsami.
Kryt břidlicový zvon čtyřboký, široce skosený s lucernou, bání, kopulí a křížem. Loď je nepravidelného půdorysu, podepřena třemi páry neomítnutých pilířů, do výše se zplošťujících, na předních plochách s dvěma kordony.
Loď je dlouhá asi 25 metrů, široká 9,5 metru se třemi špaletovými okny. Kněžiště je 7 metrů dlouhé, 6 metrů široké se třemi špaletovými půlkruhovými okny. Klenba je valená s výsečemi. Po obou stranách pravoúhlé vchody, nalevo do kaple sv. Václava, osvětlené širokým, segmentovým oknem. Strop je rovný, stejné je to také v sakristii. Triumfální oblouk je podkovitý. Kruchta v prvním patře věže je otevřená do lodi půlkruhovitě, zábradlí je balustrové.
Celý kostel je pomalován v bluronském stylu. Hlavní oltář je nová dřevěná, sloupová architektura vyplňující zcela závěr kněžiště. V prolomeném středu je barokní sousoší Svaté rodiny od již zmíněného sochaře Františka Jiřího Pacáka. Archivní materiály dokládají, že Pacák zaměstnával i několik tovaryšů, údajně učil snad i svého syna Františka, kterému odkázal své náčiní.
Syn František žil v Litomyšli, ale lze předpokládat, že jeho učedníky byli Severin Tischler a jeho tovaryš, stejně jako Pacák, poddaný žíreckých jezuitů. Mezi jeho přátele patřil i Ignác Rorbach. S oběma se Pacák přátelil. O Jiříkovi se mohla veřejnost dozvídat i odjinud, jednak z Litomyšle, jednak z někdejšího panství žíreckých jezuitů v Dubenci.
Autentické písemné materiály, dohledané v 19. století a později prokazují existenci dvou Pacáků, provozujících v první polovině 18. století řemeslo aneb kumšt řezbářský. S těchto všech údajů můžeme vidět, jakým mistrem sochař Pacák vlastně byl, neboť dubenecký oltář je jeho velké poslední dílo. O sochaře a řezbáře, mistra Jiřího Františka Pacáka se zajímá hodně umělců z oboru či historiků. Na oltáři je také socha Boha Otce, po stranách sochy adorujících andělů se štíty, v nich jsou reliéfy Sv. Václava a Sv. Jana Nepomuckého.
Můžeme se také domnívat, že tato práce je Pacáka, ale musel by se provést důkladný průzkum. Sochy Sv. Joachima a Sv. Anny jsou od vídeňského sochaře Františka Mülera, rodáka ze Žírce, který byl se svým bratrem uznávaným vídeňským umělcem. Tudíž sousoší Svaté rodiny a sochy s nástavci jsou kolem roku 1740, ostatní z druhé poloviny 18. století. Postraní oltář Panny Marie Bolestné „Pieta“, uctívané řádem Servitů - jedná se o sloupovou architekturu. Ve středu oltáře je socha Piety. Na postranních konzolách je Sv. Jan Evangelista a Maří Magdalena, pocházející z roku 1740. Oltář Sv. Ignáce a Sv. Františka Xaverského, kde na konzolách jsou sochy Sv. Stanislava a Aloise, autorem obou oltářů je italský sochař Řehoře Thény.
V kapli Sv. Václava je pseudobarokní nástěnná architektura. V kostele se nachází křtitelnice, která je mramorová, 1,2 metru vysoká, má oválnou nohu šroubovitě kroucenou, pochází z 18. století. Víko křtitelnice je dřevěné, daleko novější. Jako každém kostele měl kněz své pomůcky ke mši svaté. Monstrance, ciborium, kalichy a konvičky.
Na konci roku 1937 a začátek roku 1938 byly oltáře umělecky zrestaurovány. Hodnota této obnovy čítala za hlavní oltář 12 tisíc korun a dvou postranních pak 8 tisíc korun. Patronát nad touto opravou převzal Spořitelní a půjčovní spolek v Dubenci. Obrazy jsou olejomalby na plátně, portrét Rafaela Pézuzma, biskupa Graceského, obraz Sv. Jana Nepomuckého a obraz Čtrnácti pomocníků - 1. polovina 18. století, Sv. Aloise a portrét neznámého muže z 2. poloviny 18. století.
Dubenecký kostel má několik zvonů, velký vážil 892 kilo, průměr měl 113 centimetrů, byl zhotoven zvonařem francouzského původu z Mladé Boleslavi. Poslední posvátný zvon byl pořízen děkanem Fišerem, vážil 30 kilogramů, ve středu zvonu je kříž zasvěcený jménu Ježíšovu s latinským nápisem: „Tento zvon nebyl sejmut a zůstal“.
V roce 1945 po skončení druhé světové války odešel páter Josef Pich společně se svými vysídlenými farníky německé národnosti do Německa. V roce 1947 nastupuje do Dubence páter Bernard Toman. Za jeho působení dostala kostelní loď novou krytinu a žlaby. Později se za ním přestěhovala i jeho stigmatizovaná sestra Anička, "omilostněná to duše křížem kristovým navštívěna", která prý brala na sebe nemoci ostatních lidí. V první polovině padesátých pobývala u řeholních sester v Žírci.
V roce 1969 se na opravě kostela podíleli pan Fridolín Zahradník, tesařský mistr Štípek z Vilantic, kteří postavili lešení, vyměnili a opravili trámy v báňi. Klempíř Vávra a Kadlec z Jaroměře natřeli znovu celou střechu. Fasádnický mistr Holeček z Hustířan ovinul věž uprostřed ocelovými lany a „oblékl“ ji do nového kabátu s citem pro zachování původního stavu.
V roce 1976 byly opatřeny varhany elektrickým pohonem, natřeny dveře kostela. Pan Václav Kristýnek ze Strážnice namaloval na dřívějších slunečních hodinách hodiny nové. V roce 1978 byla natřena střecha věže, započato s elektronizací, která byla dokončena následujícího roku. Do vánoc 1980 bylo instalováno rozhlasové zařízení. V roce 1984 byl vytónován kostel a obnoveny nástěnné malby opět panem Kristýnkem ze Strážnice. 1995 byla zahájena oprava střechy, oprava trámů, prkem a krytiny.
1998 dokončena oprava střechy kostela. Poslední kněz odešel ze zdejší farnosti roku 1989. O kostel se vlastně nikdo nestaral, Biskupství v Hradci Králové tvrdilo, že je zde mrtvá farnost a do oprav kostela odmítlo investovat. Je to velká škoda, nechat tuto památku, ve které je poslední dílo Jiřího Františka Pacáka, takto zničit. Ale přes veškeré dané argumenty se kostel otevíral každou neděli, zvony byly slyšet do daleka. Okolí kostela i on sám by měl být více využíván a to nejen jako historický objekt, ale i ke kulturním účelům.
Nyní se o zeleň v okolí kostela stará obec, ve spolupráci s Děkanstvím ve Dvoře Králové nad Labem jsou realizovány větší opravy a různé kulturní akce. Třikrát do roka se v něm pořádají kulturní akce a koncerty. 1. 4. 2012 se uspořádalo Jarní zpívání. 1. 6. se konala Noc kostelů a každoročně se pořádají také vánoční koncerty.
V roce 1721, dle spisů majetku a pozemků ke kostelu Svatého Josefa, bydlel farář v dřevěném domku, který byl ve velmi špatném stavu. Tento dřevěný domek byl zbourán. K nynější budově byl položen základní kámen v roce 1753. V roku 1898 byla postavena stodola. Fara je jednopatrová budova.
V roce 1971 střecha celé budovy pokryta vlnitým plechem, 20 nových světlíků ve střeše, nové vyzdění komínů a jejich zpevnění, 28 nových podokapních plechových chráničů proti stékání vody po zdi, nové hromosvody, nová elektrická přípojka, nová fasáda fary ze tří stran (kromě ode dvora), nátěr žlabů a svodů.
V roce 1976 postaven nový septik, doplnění elektroinstalace, vodovod s novým darlingem, splachovací klozety, v přízemí a v prvním patře koupelny, postaveno závětří při vchodu z fary do dvora.
Po odchodu posledního faráře v roce 1989 fara chátrá. V roce 1998 je předána Biskupskému gymnáziu v Hradci Králové. První rok je vidět snaha žáků i profesorů si zde udělat pěkná bydlení na prázdniny, posléze však nadšení upadá a nyní se na faře nic neděje a fara i s přilehlými budovami chátrá.
Nedávno však faru odkoupila firma Paclík s.r.o. a v roce 2012 zahájila obnova areálu bývalé fary č.p. 1 za účelem rozvoje základní infrastruktury a doprovodných aktivit v oblasti cestovního ruchu. Renovace by měla být do roka dokončena. Více informací zde.
Stojí u silnice na Hvězdu, byla postavena farářem Böhmem v roce 1720. Tato kaplička byla na začátku 70. let 20. století vykradena a dveře poničeny. V roce 1978 opravil kapličku pan Vejr z Velichovek s partou zedníků, dveře opravil pan Krištuf z Dubence - Kalinovce, vnitřní úpravu a její omalování "po slovech" provedl pan Václav Krystýnek ze Strážnice.
V roce 2012 byly v kapličce opraveny dveře a dlažba uvnitř.
Kostel byl založen roku 1343, Hynkem z Náchoda. Zasvěcení dostal sv. Václav, jeho první kněz spadal pod Hradec Králové. Během těchto let byl majitelem dubeneckého panství rytíř Přibík, stal se tedy patronem kostela.
3. ledna 1397 dal pán na Dubenci, rytíř Přibík zapsat jako závaznost jednu kopu a devět grošů pro kostel. Farář musel každou středu sloužit zádušní mši za zemřelé duše jeho bratra, manželky a sestry. 24. ledna 1415 obdržel kostel šest kop pražských grošů jako roční úrok rytíře Václava z Libčan.
Během válek byli katoličtí kněží vyhnáni, a nasazeni stoupenci mírného směru husitů. Kostel byl po mnoho let zle poškozován a roku 1645 švédy úplně zbořen. Jezuité ze Žírce přišli do Dubence až kolem roku 1662, ale do Žírce přišli již v roce 1650-52, kdy byl jejich majetek zapsán do zemských desek. V roce 1653 přišel do Dubence jako farář jezuita Johann Jakobowitsch.
